Kdo má svátek?
Kdo slaví jmeniny 27. května?
27. květen - Kdo kdy slaví svátek, jmeniny?

27. květen


Kdo má svátek 27. května v České republice?


27. května má svátek Valdemar

27. května má svátek také Vadim

27. květen je ostatním svátkem v České republice. 27. května je Den národního vzdoru

Česká republika 27. května

Kdo slaví svátek, jmeniny 27. května?
 Sdílet na Facebooku   Sdílet na Redditu        Sdílet na Pinterestu     Sdílet na Twitteru    

Předcházející den je 26.květen, následující den ke dni 27.květen je 28.květen


Kdo má svátek 27. května na Slovensku?


27. května má svátek Iveta

27. května má svátek také Vadim

27. května má svátek i Valdemar

27. května slaví svátek také Valdemara

Svátky na Slovensku 27. května


Kdo má jmeniny 27. května v Polsku?


27. května má svátek Augustyn

27. května má svátek také Julian

Kdo má jmeniny v Polsku 27. května


Kdo slaví jmeniny 27.5. v Maďarsku?


27. května má svátek Hella

Kdo slaví jmeniny v Maďarsku 27. května


Kdo má jmeniny 27.5. v Německu?


27. května má svátek August

27. května má svátek také Bruno

27. května má svátek i Randolph

Kdo slaví jmeniny v Německu 27. května

27. květen

27. květen je v kalendáři datem, které pro mnoho národů znamená různé historické události, od založení Petrohradu v roce 1703, přes otevření slavného mostu Golden Gate v San Franciscu roku 1937, až po potopení německé bitevní lodi Bismarck v roce 1941, což jsou všechno milníky světových dějin. Avšak pro český národ je 27. květen neoddělitelně spojen s jedním z nejodvážnějších a zároveň nejtragičtějších aktů odboje za druhé světové války – atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, akci známou pod krycím názvem Operace Anthropoid. Tento den se navždy vryl do kolektivní paměti jako symbol nezdolné vůle po svobodě, hrdinství, ale i nepředstavitelné oběti a brutalitě nacistického režimu.

V roce 1941, kdy se Heydrich ujal své funkce v Praze, nastolil v protektorátu Čechy a Morava režim nebývalého teroru. Jeho cílem bylo „konečné řešení české otázky“, což v praxi znamenalo poněmčení, likvidaci inteligence a totální podřízení českého národa německé nadvládě. Vlna zatýkání, poprav a koncentračních táborů ochromila domácí odboj a zemi zachvátil strach. V této bezvýchodné situaci se exilová vláda v Londýně pod vedením prezidenta Edvarda Beneše rozhodla pro radikální krok. Bylo nutné světu ukázat, že Češi nejsou pasivní obětí, ale aktivně bojují proti okupantům, a posílit tak mezinárodní postavení československé vlády, zejména ve vztahu k poválečnému uspořádání a anulování Mnichovské dohody. Volba padla na Reinharda Heydricha, architekta holocaustu a jednoho z nejmocnějších mužů Třetí říše, jehož odstranění mělo mít symbolický i praktický význam.

Provedením této nesmírně riskantní mise byli vybráni dva stateční českoslovenští výsadkáři, rotný Jan Kubiš a rotmistr Jozef Gabčík, kteří byli speciálně vycvičeni ve Velké Británii. Spolu s dalšími členy výsadkových skupin byli vysazeni na území protektorátu v prosinci 1941. Jejich úkol byl jasný: zlikvidovat Heydricha. Po měsících pečlivého plánování, shromažďování informací a příprav, během kterých jim pomáhala síť domácího odboje, nastal osudný den. Středa 27. května 1942, krátce po desáté hodině dopoledne. Heydrich, který se z Pražského hradu vydal ve svém otevřeném mercedesu směrem na letiště, kde měl chytit letadlo do Berlína na schůzku s Hitlerem, se blížil k ostré zatáčce v pražské čtvrti Libeň, v ulici V Holešovičkách. Zde na něj čekali Kubiš a Gabčík.

V okamžiku, kdy Heydrichovo auto zpomalilo v zatáčce, se Gabčík postavil do cesty a pokusil se vystřelit ze samopalu Sten. Zbraň se však zasekla. V kritické situaci zareagoval Jan Kubiš, který okamžitě hodil speciálně upravený protitankový granát na zadní pravou stranu Heydrichova vozu. Výbuch otřásl okolím a zasáhl Heydricha, který utrpěl vážná zranění, především v oblasti sleziny a bránice. Oba výsadkáři se po atentátu podařilo utéct z místa činu, pronásledováni Heydrichovým řidičem Kleinem, a ukrýt se. Přestože se Heydrichovi zprvu zdálo, že přežije, jeho zranění se ukázala být fatální. Po několika dnech, 4. června 1942, zemřel v nemocnici na Bulovce na následky sepse. Atentát na Heydricha se stal skutečností, ale jeho cena byla nepředstavitelně vysoká.

Nacistická reakce byla okamžitá a brutální. Celou zemi zachvátila vlna teroru a represí, která neměla v moderních dějinách obdoby. Bylo vyhlášeno stanné právo, začalo masové zatýkání a popravy nevinných lidí. Vrcholem pomsty se stalo vyhlazení obce Lidice 10. června 1942, kde byli všichni muži starší 15 let zastřeleni, ženy odvlečeny do koncentračních táborů a děti buď zavražděny, nebo poslány na převýchovu. O několik dní později následoval podobný osud i osadu Ležáky, která byla srovnána se zemí kvůli ukrývání radiostanice Silver A. Tisíce lidí byly popraveny, další tisíce poslány do koncentračních táborů. Celá země byla v šoku a pod tlakem ohromného násilí.

Pátrání po atentátnících pokračovalo s neúprosnou intenzitou. Zrada Karla Čurdy, jednoho z dalších výsadkářů, který se dobrovolně přihlásil na gestapu, vedla k odhalení úkrytu sedmi parašutistů, včetně Gabčíka a Kubiše, v kryptě pravoslavného chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze. Ráno 18. června 1942 se německé jednotky pokusily chrám dobýt. Po několikahodinovém hrdinném boji, kdy se výsadkáři bránili přesile stovek nacistických vojáků, a po vyčerpání munice, se rozhodli pro poslední akt odporu. Nechtěli padnout živí do rukou nepřítele a spáchat sebevraždu. Jejich oběť se stala symbolem nezlomné vůle a odvahy.

I přes obrovskou cenu v lidských životech a utrpení, kterou atentát na Heydricha přinesl, dosáhl svých politických cílů. Západní mocnosti, především Velká Británie a Francie, následně odvolaly své podpisy pod Mnichovskou dohodou a uznaly Československou exilovou vládu v Londýně jako legitimní zástupce československého státu. Československo se tak po válce mohlo vrátit do svých předmnichovských hranic. 27. květen 1942 tak zůstává v české historii dnem hlubokého zamyšlení nad hranicemi lidské odvahy a oběti, nad cenou svobody a nad temnou stránkou lidské povahy. Je připomínkou, že i v nejtemnějších dobách se najdou jedinci ochotní položit život za vyšší ideály, a že jejich odkaz by neměl být nikdy zapomenut. Tento den nám připomíná, jak křehká je svoboda a jak důležité je ji bránit, ať už s jakýmikoli oběťmi.

Výročí narození pro 27. května

27. května zemřeli následující slavní lidé

Seznam lidových rčení spojených se dnem 27. květen

Na svatého Ducha bláto - bude laciné mláto.
Prší-li na svatého Ducha, jsou klepána žita.
O svatém Duše choď ještě v kožiše.
Na svatého Ducha nesvlékej kožicha; po svatém Duchu nezbavuj se kožichu.
Déšť o letnicích - slunce na Boží tělo.


Jaký den v týdnu odpovídá 27. května v různých letech?


Webová stránka vám přinesla vysvětlení . , že 27. května slaví svátek (jmeniny) Valdemar, Vadim, Iveta, Valdemara, Augustyn, Julian, Hella, Bruno, Randolph. Už tedy víte kdy slaví svátek. Patří jedno z uvedených jmen někomu blízkému? Pakliže je odpověď ano, určitě ho v den jeho jmenin potěšíte přáním a pěkným darem. Získali jste také přehled o tom, na který den v týdnu připadá 27. května v různých letech.

Blahopřání k jmeninám je tradice. Ale přání může být i překvapením, gestem, radostí. Na partnerském webu najdete například Blahopřání Vše nejlepší k Valentýnu. K dispozici jsou zde i přání k jmeninám, systematicky uspořádaná podle jmen. Neručíme za pravdivost poskytovaných informací. Mějte prosím na paměti, že mnohá jména se v kalendářích objevují vícekrát ročně.

Náš tip. Seznam textových blahopřání ke sňatku, k výročí nebo k narozeninám.